Podivná politika...
Mnozí představitelé politické elity Třetí říše byli absolutními nepřáteli zhoubného napadení Sovětského svazu. Mezi nimi byl i ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop, kterého později pověsili v Norimberku: „Rusko potenciálním spojencem Angličanů není. Nic dobrého Anglie od Ruska nemůže očekávat. Naděje na Rusko Anglii od krachu nezachrání. Válkou s Ruskem my žádné naděje Anglie nezničíme. Německý útok na Rusko by dal Angličanům nový morální stimul. Oni by vyhodnotili tento útok jako pochybnost Německa o svém vítězství v boji proti Anglii. Tím bychom nejenom přiznali, že válka potrvá ještě dlouho, ale prodloužili bychom ji, namísto toho, abychom ji zkrátili“.
Proč tedy hlava Německa udělala to, co dokonce její diplomaté považovali za největší z možných chyb? Tyto otázky nejsou tak naivní jak se to na první pohled může zdát. Protože 130 let před Hitlerem se přesně stejnou cestou do anglického hlavního města vydal pochodující Napoleon. A jeho strašný osud, počínaje rokem 1812, stál před očima vojáků všech zemí, které začínaly plánovat válku s Rusy. Osud Napoleonovy armády znal i Hitler. A přesto se rozhodl vše opakovat. Proč? Jakéže to podivné rozhodnutí přijímají všichni základní nepřátelé Anglie? Různých národností, s různými hesly, s různými silami, oni si z nějakého důvodu znovu a znovu vybírají cestu, která se nám zdá očividně slepou uličkou?! Proč jdou na Moskvu a ne na Londýn? Namísto vylodění v Británii, 600 tisícová armáda Napoleona mizí v ruských snězích. A možná by stálo za pokus se vylodit? Utonulo-li by 200 tisíc, tak by zbývající vojáci převálcovali Britské ostrovy na krvavou pěšinu k nohám francouzskému císaři. A v Rusku nevyšlo nic podobného …
A to, co dělal Hitler, je ještě směšnější. V létě 1940, po porážce Francie, začal útočit na Británii letadly. Toto krátké letecké střetnutí vešlo do historie pod názvem „bitva o Anglii“. Vyhráli ji, jak známo, Angličané. Proč? Protože Němci v ní nenasadili všechny své vzdušné síly. Přesněji řečeno oni si je šetřili! Německé letectvo mělo v těch bojích větší ztráty nežli Angličané - to je fakt. Z tohoto důvodu, přečteme si v učebnicích, se nálety na Anglii téměř přerušily. Británie vytrvala. Proč Němci „šetřili“ svá letadla se také dočtete v učebnicích. Víte proč? Stíhačky a bombardéry potřebovali v nadcházející výpravě do Ruska. Proto je proti Angličanům nyní používat nelze - není třeba bombardovat jejich letiště, města i přístavy, není třeba srážet britská letadla ve vzduchu, není třeba ničit je na zemi. Němci potřebují letadly šetřit, nebo jim budou piloti i letadla během tažení na Rusko scházet, a pak Rusko tak rychle neporazí. A proč porážet Rusko? Aby si potom podrobili Anglii, to se rozumí...
V memoárech Churchilla vidíme takovouto hloupost: „Příprava ke vtržení do Ruska pohltila značnou část německých válečných leteckých sil. V hromadných zuřivých náletech, kterým jsme byli vystaveni ... se už nezúčastnily všechny síly německých vzdušných si“. V deníku generála Haldera je možné si přečíst: „...obléhání Anglie může začít s dostatečnými silami letectva jen poté, když pochod na východ bude ukončen, a luftwaffe bude doplněna čerstvými silami a posílena“. A na jiných stránkách Churchill naopak říká: „On (Hitler) chce zničit ruský stát proto, že v případě úspěchu chce odvolat z východu hlavní síly své armády a letectva, a vrhnout je na náš ostrov, který, jak je mu známo, musí dobýt, jinak bude muset nést trest za své přestupky. Jeho vpád do Ruska - to je pouze předehra k pokusu vtrhnout na Britské ostrovy“. Divný způsob podrobení si Velké Británie volí Hitler hned zpočátku, aniž získal vítězství nad Anglií napadá SSSR a to jen proto „… aby ZNOVU zaútočil na Británii!“ Nestálo by Hitlerovi zato, namísto takového uvažování, raději hned vrhnout všechny síly proti Angličanům? Proč útočit na SSSR, aby se potom znovu objevil před týmž La Manchem bez loďstva schopného neutralizovat anglické? Historikové takové otázky nemají rádi …
A konec avantýr u všech anglických nepřátel je tentýž. Za tři roky po napadení Ruska mizí z mapy Veliká Francie Napoleonova, za méně než čtyři - Veliká hitlerovská říše. Pokud docela rozumně uvažující hlavy států, a jen lidé mimořádní i nadaní mohou sami získat moc, činí sebevražedná jednání vedoucí jich říši ke stejně rychlému krachu, pak se do hlavy vkrádá rebelská myšlenka. Možná to nejsou krátkozrací diletanti, ale jednoduše nám politikové s historiky nesdělují část informace, na základě které Napoleon a Hitler zvolili cestu v nebytí pro sebe sama i své státy! Přičemž, zdá se, nám nevyprávějí něco hlavního. Copak je to za informaci?
Záhadným je chování nejenom šéfa nacistického Německa. Neméně podivné je jednání britských, francouzských, i amerických politiků. Stačí říci, že v První světové válce rozdrcené Německo bylo absolutně odzbrojeno. Ale ve 2. světové válce celé progresivní lidstvo po dobu skoro šesti a půl roku bojovalo s německou armádou, kterou přemožení Němci … neměli mít! Jak tedy mohlo Německo obnovit svou vojenskou sílu? Kam se dívali všichni jeho sousedé a proč to dopustili? Ale vůbec, jak mohl v Německu přijít k moci TAKOVÝ politik jako Adolf Hitler, otevřeně popisující všechny své plány v „Mein kampf“?
Otázky, otázky, otázky. Lze je klást do nekonečna a odpovědi na ně budou připomínat dobré pohádky pro děti. Nespatřil, nerozhodli, nedívali se, důvěřovali. Jednoduše řečeno jedná se o hru na schovávanou, nebo na honěnou, ale ne o světovou politiku. Přitom, popisujíce osudné „omyly“ nejviditelnějších politiků té doby, autoři knih o historii 2. světové války mohou hned uvést citáty, plně vyvracející jejich slova. Například z řeči bývalého německého ministra ekonomiky Hjalmara Schachta při Norimberském procesu: „Musím říci, že když začalo vyzbrojení Německa, tak jiné země proti tomu nic nepodnikly. Narušení Versaillské smlouvy Německem bylo přijato úplně klidně … Do Německa byly vyslány vojenské mise, aby sledovaly proces vyzbrojení, navštívily vojenské závody v Německu. Dělalo se všechno, ale jen ne proto, aby se zabránilo vyzbrojení“
Tou historií 2. světové války, kterou nám historikové i politikové předkládají, nemohou vysvětlit podněcovatelské motivy k jednání prakticky všech šéfů států té doby. Ale vždyť to byly základní hybné síly historie! Právě od rozhodnutí Hitlera, Stalina, Churchilla a Roosevelta závisel chod budoucích historických událostí! A my, listujíce v historických knihách, nijak nemůžeme pochopit, proč tito normálně myslící muži prováděli pro nás tak zřetelné chyby. Co to všechno znamená? Zcela očividně to znamená, že celá historie 2. světové války, kterou lze pojmenovat jako „oficiální“ verzi současné historiografie, je vytvořena s jediným cílem - skrýt skutečnou pravdu o strašných událostech těch let. A schovat před soudem lidským i před soudem historie část skutečných zločinců, kteří musí nést zodpovědnost za miliony zničených životů. V Norimberku získali zasloužené tresty pouze ti zločinci, jejichž trestné činy byly nejvíce očividné. Oprátku a vězení dostali krvaví plnitelé, zatímco objednavatelé 2. světové války klidně odpočívají ve svých postelích…
Falzifikace historie dnes stále více nabírá na obrátkách. Zaznívají hlasy, že vlastně Sovětský svaz je div ne hlavním viníkem této v historii nebývalé války. Že to vlastně, přející si zmocnit se všeho a všech, Stalin pomohl přijít k moci zběsilému vůdci v Německu. Že je to právě agresivní Rusko–SSSR, které pomohlo Hitlerovi zalít krví polovinu Evropy. A že se SSSR málem zmocnil v roce 1945 celého světa (!), a že to byli právě Rusové kteří prohráli 2. světovou válku … Už jaksi zapomínají na fakt, že jediný Stalin byl opět tak hloupý poctivec, který respektoval dohody jak z Teheránu, tak z Jalty...
Ony krvavé událostí těch let kladou jednu nejjednodušší otázku: Odkud Adolf Hitler vzal peníze k tomu, aby se pokusil zmocnit celého světa?