Jak dobýt svět...

    Připravit se pořádně na dobytí světa není maličkost. Na to, aby byla obsazena naše planeta, je vojenská výstroj a výzbroj, odhadovaná pouze na dva měsíce bojů, jasně nedostatečná! Na naší modré Zemičce je prostoru ještě velmi mnoho a tento prostor není, jak známo, prázdný. Aby někdo nad tímto územím ustanovil svou nadvládu, nejdříve tam musí zlikvidovat tu cizí. Které země byly tenkrát světovými mocnostmi? Nikoliv Polsko, k válce s nímž byl Hitler připraven. Hlavními hráči na politické mapě té doby byla Anglie, Francie, a USA. A právě k válce s těmito státy nacistické Německo připraveno nebylo...
    Pro vylodění v Anglii a k podrobení si USA, které jsou za oceánem, je nutné mít velké loďstvo. A Hitler ho stavěl, jenže velký stavební program lodí měl být dokončen až v polovině roku 1944! A co víc, Hitler několikrát hovořil k vlastním válečným námořníkům, že i válka s Anglií nebude zahájena dříve nežli k tomuto datu... Proč se tedy v roce 1939 Německo zapletlo do války o čtyři roky dříve, nežli byl předpokládaný termín výsledné připravenosti k ní? Jaký to podivný způsob dobytí světa zvolil vůdce německé říše? Vždyť vstoupit do konfliktu předčasně, nežli k tomu budete přípraveni - to je zaručený způsob jak válku prohrát! Tak proč udělal Hitler tuto chybu? Proč začal válčit, když k tomu nebyl připraven?
    Nicméně za dva roky udělali ještě větší hloupost - napadli Sovětský svaz. A právě 22. června 1941 se začalo odpočítávání posledních dní Třetí říše. Nehledě na všechny fenomenální počáteční úspěchy ve válce s nepřipraveným SSSR, se Německo nezadržitelně posunulo k porážce, protože začalo válčit na dvou frontách. Současný boj na západě i na východě, podle všeobecného mínění historiků i vojáků, znamenal nevyhnutelnou katastrofu německé branné moci. Opravdu tohle Adolf Hitler nevěděl?
    Věděl. Ve své knize „Hovoří Hitler“ Herman Rauschning zaznamenal názory vůdce na všelijaká témata, včetně jeho vojenských plánů. Zajímavé je, že na otázku co bude pokud se Anglie a Francie spojí s Ruskem, Hitler dává jednoznačnou a lakonickou odpověď: „Tehdy jednoduše nastane můj konec“. Ale tímto povídavý vůdce téma nekončí: „...ale to se nikdy nestane. Jinak jsem byl jednoduše smolař, který nadarmo obývá tento kabinet“. 23. listopadu 1939 Hitler vystoupil na poradě vrchního velení wehrmachtu. Prohlížel si plány a pokoušel se stanovit výsledky. A znovu se vracel ke svému oblíbenému tématu - První světové válce - a důležitosti absence druhé fronty: „... v roce 1914 se začala válka na několika frontách. Avšak řešení problému nepřinesla. Dnes se píše druhý akt tohoto dramatu. Poprvé za 67 roků je možné konstatovat: válčit na dvou frontách nebudeme! Došlo k tomu, co jsme si přáli od roku 1870 (od francouzsko-pruské války) - a de facto se považovalo za nemožné. Poprvé v historii budeme bojovat jen na jedné frontě, žádná jiná nás nyní nečeká. Situace je nyní taková, jakou jsme dříve považovali za nedostižnou“.
    Jenže copak se odehrálo ve skutečnosti? Vznikla neuvěřitelná věc - vůdce sám mění situaci k horšímu - během boje s Anglií napadá SSSR! Adolf Hitler, který chápe, nakolik je důležitá pro Německo neexistence druhé fronty, a který plně chápe, že takovou válku vyhrát není možné, vlastníma rukama přidává k západní ještě i východní frontu …! Jakže vysvětlují tak nelogický čin šéfa Německa historikové? Hitler se rozhodl zničit posledního potenciálního spojence Angličanů na kontinentě. Tak nevím, jsou blbí oni, nebo tím tupcem jsem já sám? Zamyslete se nad těmito slovy a podívejte se na mapu. Připomeňte si dějepis. Pro dosažení úplné porážky Anglie Hitler napadá SSSR! Pokud současným USA vadí Irák, tak Američané napadají Irák, ale ne Pákistán. A pokud pro ně hrozba přichází z Teheránu, Yankeeové ji sotva budou odstraňovat bojem kupříkladu s Pekingem. Když jeden stát představuje nebezpečí pro jiný, tak ten obvykle úder obhajuje z „důvodu znepokojení“. Bývají v tomto pravidle výjimky? Bývají. Pokud objekt napadení představuje nejbližšího partnera konkurenční mocnosti, bez jehož pomoci ona mocnost nebude moci nadále znamenat hrozbu. Čím však Sovětský svaz pomáhal Velké Británii v roce 1941? Posílal zbraně, výstroj, potraviny, nebo suroviny? Neposílal. Pokud se z Moskvy do Londýna něco posílalo, tak jenom plamenné komunistické pozdravy přes sovětské velvyslanectví. Sovětský svaz nebyl spojencem Velké Británie a neměl s ní žádnou smlouvu! SSSR nedodával Angličanům zbraně, nenabízel své území pro rozmístění anglických základen. Právě naopak! Když Německo válčilo v Evropě, Sovětský svaz dodržoval stávající obchodní dohodu s Berlínem a dodával Němcům pro ně životně důležitou ropu, pšenici, a množství jiných strategických surovin. Například 100% dodávek přírodního kaučuku šlo do Třetí říše přes SSSR. Kupovaly se i další materiály, které válku vedoucí Německo samo na světovém trhu nakoupit nemohlo. Německo, nacházející se ve válce s Angličany, pociťovalo tlak námořní blokády a nemělo možnost nakupovat a převézt na své území zboží potřebné pro válečnou výrobu. V této situaci Němce zachraňovaly dobré vztahy se SSSR. Sovětský svaz nakupoval na světovém trhu Německem požadované suroviny, a ze svého území je převážešl v celistvosti a nedotčenosti na německé hranice. A tyto suroviny nemohly potápět britské ponorky, ani bombardovat anglická letadla. Jakýpak z toho vyplývá závěr? Velmi jednoduchý a očividný: není potřeba útočit na jiný stát, mající s vámi uzavřenou smlouvu o neútočení, a navíc zásobující surovinami vás a ne vašeho nepřítele! Proč násobit počet svých nepřátel, zmenšujíce počet svých, byť ne plnocenných přátel, a pokud to chrání blahovolnou neutralitu partnerů?
    Hitler prý očekával, že zničením SSSR přinutí Angličany k míru! Tak vykládají svůj poslední trumf historikové. Pardon, ale což nejkratší cesta z Evropy do Londýna vede přes Moskvu? Je jasné, že nevede. Z okupované Francie přece stačilo pouze přeplavat La Manche! Proč se vzdalovat do nedohledných ruských prostor, pokud se nacházíte v dohledu od britského území? To je absurdní. Tedy o jakých hitlerovských očekáváních nám historikové vykládají? Neudržitelnost podobných vysvětlení dnes bije do očí, nicméně ona byla jasně zřejmá i v předvečer přepadení SSSR. Například ministru zahraničních věcí fašistické Itálie hraběti Galeazzo Ciano. Nebyl to jen obyčejný ministr italské vlády, byl manželem dcery Mussoliniho, tedy „patřil do rodiny“. A sama Itálie nezůstane v budoucím konfliktu pouze pozorovatelem, a vzápětí po Němcích rovněž vyhlásí válku SSSR. Ciano si zapsal do svého deníku 21. června 1941: „Mnohočetné příznaky ukazují na to, že začátek operace proti Rusku už je velmi blízko. Idea války proti Rusku je sama o sobě velmi populární, protože zničení bolševismu musí patřit do výčtu nejdůležitějších událostí v historii lidské civilizace. Ale jako symptom se mi tato válka nelíbí, jelikož k ní nejsou rozumné a přesvědčivé důvody. Běžný výklad této války - totiž to, že je vedena ve jménu lepšího - je pokusem najít východisko z nepříznivé situace, která vznikla oproti očekáváním“.
    Takových svědectví lze najít hodně. Vzniká zábavná situace: myslcíímu člověku je absolutně jasné proč Hitler napadl SSSR. Zeptejte se kohokoli, zeptejte se sami sebe, a uslyšíte tu samou obdobu verze, která objasňuje hitlerovskou taktiku. Odkud pochází taková zřejmost? Naši současníci přečetli horu knih o 2. světové válce a byl jim tento názor velmi důkladně vnucen. A hle, současníkům těch událostí, vysoce postaveným a velmi zasvěceným politikům té doby, se myšlenka napadení Ruska Německem zdá pozoruhodně zvláštní a podivná! Proč? Inu proto, že jim více jak 60 roků historikové netvrdili, že jiné východisko Hitler neměl! Ve výsledku se těm, kteří žili v 40-tých letech XX. století, takové východisko zdá vstupem na onen svět pro Třetí říši, a nám v současnosti, po přečtení tun historické makulatury, pro nacisty východiskem jediným možným...